Zpochybněte svoje pravdy

Proč se vám nedaří uskutečnit vaši vysněnou kariérovou změnu? Asi odpovíte, že to je přece jasné. Důvod je zcela evidentní. Například:

• Nemám dostatečnou finanční rezervu, abych si mohl/a dovolit odejít z práce.
• Jsem už příliš starý/á na změnu - v 50 letech mě nikdo nezaměstná.
• Nemohu existenčně ohrozit svoji rodinu tím, že budu mít nižší příjem.
• Jsem příliš mladý/á, abych mohl/a dělat svoji vysněnou práci.
• Bez zkušeností a praxe v oboru mě nikdo nezaměstná.
• Nemám potřebné vzdělání / kvalifikaci, abych mohl/a dělat svoji vysněnou práci.
• Abych to mohl/a dělat, musel/a bych být chytřejší / atraktivnější / mladší / starší / ...
• Abych to mohl/a dělat, nesměl/a bych mít rodinu / děti / hypotéku / bydliště mimo Prahu ...

Prosím vyberte si, nebo doplňte tvrzení, které platí o vás. Proč právě vy rozhodně nemůžete změnit práci?

Takové výroky o sobě vnímáme jako nezpochybnitelná fakta, jako danou pravdu - tak to prostě je. A pokud to tak je - a my víme, že ano - naše snaha o změnu prostě nemá šanci.

Ale je to tak skutečně? Jsou taková tvrzení skutečně pravdivá, nebo je to jen náš názor, domněnka, přesvědčení? Nemícháme náhodou dojmy a pojmy, nezaměňujeme myšlenky za fakta? Jak víme, že to tak opravdu je?

Naše přesvědčení totiž fungují jako sebenaplňující se předpovědi. Pokud jsme přesvědčeni, že je něco pravda, funguje takové přesvědčení jako filtr našeho vnímání. Vidíme pak kolem sebe jen takové věci, a všímáme si jen takových "důkazů", které naše přesvědčení potvrzují. Informace, které s naší "pravdou" nejsou v souladu, máme tendenci ignorovat, vytěsňovat, nevpustíme je do našeho vědomí. A následně se zachováme takovým způsobem, který nás v našem přesvědčení jen více utvrdí.

Pokud mě někdo vyhledá jako kariérového kouče a vysloví takové svoje vnitřní přesvědčení jako "jasnou pravdu", vždycky se ptám: "A jak to víte?"

V koučinku i v terapii se často používá tzv. kognitivně - behaviorální přístup. Spočívá v tom, že se nažíme odhalit naše rigidní, ale ve skutečnosti nepravdivá, iracionální vnitřní přesvědčení, která nás vedou k nevhodným způsobům chování. V našem životě pak funguje jakýsi kauzální řetězec, který kognitivně - behaviorální přístup znázorňuje schématem A → B → C. Například:

A = vnější událost: Vidím inzerát na pracovní pozici, o kterou bych opravdu stál/a.

B = naše přesvědčení: Jsem už moc starý/á na to, aby mě přijali. Ve svém věku nemám žádnou šanci. Určitě chtějí někoho mladého.

C = naše chování a emoce: Neuděláme nic, na inzerát se ani nepokusíme odpovědět. Jsme z toho smutní a zklamaní.

Tento řetězec se pak opakuje stále dokola, a naše iracionální přesvědčení se tím stále posiluje a upevňuje. Existuje z toho nějaká cesta ven?

Ano. Musíme se pokusit (ať už sami, nebo třeba za pomoci kouče) své vnitřní přesvědčení identifikovat, zpochybnit a nahradit ho reálnější, přiměřenější interpretací. Kouč by vám položil například otázky:

• Jaké důkazy mluví pro vaše přesvědčení?
• Co mluví naopak proti?
• Jaké máte důvody si myslet, že o vás nebudou stát pouze kvůli vašemu věku?
• V čem spočívá vaše skutečná hodnota? Čím byste pro tohoto zaměstnavatele mohli být přínosní?
• Je možné najít příklady lidí, kteří úspěšně změnili práci ve vašem věku?
• Co se stane, pokud budete i nadále uvažovat tímto způsobem?
• A co se určitě nestane?
• Čím byste mohli nahradit toto vaše přesvědčení, aby vám přestalo bránit na cestě k vašemu cíli?