Stanislav (45): Z učitele průvodcem v cestovním ruchu

Původním povoláním jsem učitel. Po skončení univerzitních studií na pedagogické fakultě jsem  dostal nabídku jít učit na gymnázium. Byla to doba porevoluční euforie a učení mne opravdu bavilo. Postupem času euforie a vůle ke změnám vyvanula. Postupně jsem nabyl pocitu, že moje silné stránky (schopnost učit) nejsou již tak podstatné. Naopak jsem vnímal, že moje slabé stránky (nechuť k administrativě a bytostná nepraktičnost) stále více obtěžují mé okolí.

U vědomí, že stagnuji, přestávám růst, jsem nemotivován a blízko syndromu vyhoření, jsem se rozhodl pro zásadní životní změnu. Po šesti letech jsem školství opustil. Přislíbené nové zaměstnání mi nevyšlo. Přišlo obtížné období komplexní životní nejistoty.

Zároveň se otevřel nový životní prostor. V těžkých chvílích jsem mohl do hloubky prožít význam přísloví “V nouzi poznáš přátele“. Nebylo jich moc, ale stáli za to! Zároveň jsem v této době poznal partnerku, se kterou žiji dodnes. Začal jsem  pracovat na volné noze. Ze všech aktivit (lektor, tlumočník) se během několika let ukázalo, že zdaleka největšího úspěchu a uznání začínám dosahovat jako průvodce v cestovním ruchu.

Zde jsem postupně rozvinul své silné stránky: schopnost komunikace, jazyky, zájem o architekturu, historii a další humanitní obory. Ani po 16 letech nemám v této činnosti pocit stagnace. Naučil jsem se a stále se učím mnoho nových věcí, velmi jsem se zdokonalil v jazykových znalostech (dnes provádím ve čtyřech jazycích a zrovna jsem se začal učit další). Zpětné vazby a všestranného uznání se mi dostává způsobem, o jakém jsem ve školství ani nesnil. Tuto energii se snažím vracet a využít ji tvořivým a plodným způsobem. Potkávám lidi z celého světa a různých sociálních vrstev. Mohu tak žít ve velké mentální otevřenosti a svobodě, což mi naprosto vyhovuje. Naplňuji tedy to, co jsem chtěl kdysi realizovat ve školství. Tedy pracovat s plným zaujetím a jak nejlépe dovedu. Ze své práce mívám často radost a svého rozhodnutí vůbec nelituji!