Šikanuje vás váš šéf?

Lidé mění práci z nejrůznějších důvodů. Můžeme být nespokojeni s obsahem své práce, s nedostatečným využitím svých schopností a potenciálu, s pracovními podmínkami, s finančním ohodnocením … Poměrně často se setkávám s lidmi, u nichž jediným důvodem ke změně práce byl jejich šéf.

Pokud jste v práci jinak zcela spokojení, vaše práce vás baví a naplňuje, ale nedokážete vyjít se svým šéfem, co s tím? Je to dostatečný důvod k odchodu? Nebo co když vás šéf přímo šikanuje? Co když vás zneužívá, chce od vás věci, ke kterým není oprávněný, ponižuje vás, vyhrožuje vám?

Pokud váš vedoucí vůči vám zneužívá svého nadřízeného postavení, je takové chování určitě morálně zavrženíhodné, bohužel se s ním u řady vedoucích pracovníků můžeme setkat a v některých společnostech je bohužel tolerováno.

Pokud ale vy neoprávněné požadavky svého šéfa nakonec dobrovolně akceptujete a plníte je, dostáváte se tím do velmi složité situace.

V každé životní situaci člověk může být buď v roli oběti, nebo v roli tvůrce. Ke své situaci se můžete stavět z pozice oběti. Jednoznačným viníkem je váš nadřízený. Vy za nic nemůžete, přece jste „nemohli nic jiného dělat“, když jste nechtěli riskovat ztrátu pracovního místa. Uvěřili jste výhrůžkám svého šéfa, přijali jste je za své, abyste mohli sami před sebou ospravedlnit své chování.

Pokud je člověk v roli tvůrce, je ochoten přiznat si svůj podíl na vzniku celé situace, připustit i svoji zodpovědnost. Jak jste k celé situaci přispěli vy sami svým chováním? Člověk má vždycky možnost volby: jak jinak jste se mohli zachovat, co jste mohli udělat nebo neudělat? Teprve když přijmeme roli tvůrce, můžeme se začít snažit o aktivní řešení situace. Teprve když sami připustíme, že jsme součástí problému, můžeme se stát součástí jeho řešení.

Uvedla jsem, že člověk má vždycky možnost volby. V roli tvůrce se nerozhodujeme automaticky, ale vědomě, na základě zvážení pozitiv a negativ různých možností. V jakékoli situaci, s níž nejsme spokojeni, máme tyto tři základní možnosti:

1)      Smířit se se situací, akceptovat ji, nechat věci tak, jak jsou. Ve vašem případě by to znamenalo zůstat ve své práci a dál hrát hru vašeho šéfa, pokud si sami pro sebe vyhodnotíte, že „zisky“, které vám z toho plynou, převažují možné „ztráty“. Museli byste se zřejmě připravit i na to, že se šéfovy šikanózní požadavky budou stupňovat. Každé zlo má tendenci růst tak dlouho, dokud mu ustupujeme.

2)      Pokusit se situaci aktivně změnit, jít do boje. Můžete udělat celou řadu věcí: přiznat se kolegům, otevřeně se šéfovi postavit, obrátit se na vyššího nadřízeného, na personální útvar, na odbory, na právníka … Můžete požádat o změnu pracovního zařazení, o přeložení do jiného útvaru …

3)      Ze situace odejít, ukončit ji. Dát výpověď, samozřejmě s rizikem dočasné nezaměstnanosti. Pokud vám jinak vaše práce zcela vyhovovala, snažit se najít si podobnou práci v jiné firmě či organizaci.

Ke druhé a třetí možnosti překvapivě mnoho lidí nenachází odvahu. Raději léta trpí pod šéfem – tyranem. Nechtějí přijít o práci. Nebo se nechtějí vzdát práce, kterou třeba už dělají dlouho, je součástí jejich identity. Nebo si říkají, že to třeba jinde nebude lepší.

Jiní lidé to naopak okamžitě řeší odchodem - do jiné firmy, na jiné pracoviště. Pokud se ale z takové situace nepoučíte, pokud si neuvědomíte, jakým svým chováním (nebo naopak pasivitou a nečinností) jste sami k situaci přispěli, může se stát, že se v nové práci po čase opět octnete v roli oběti. Na šikanování musí být vždycky dva - ten, kdo šikanuje, a ten, kdo na to přistoupí a nechá si to líbit. Útěk nemusí být vždycky dobré řešení.

Zkuste si dát dohromady pro a proti, zisky a ztráty, které pro Vás vyplynou z každé z možností. Důležitým majákem pro rozhodování ve složitých situacích obvykle bývají naše klíčové životní hodnoty. Zeptejte se sami sebe, co je pro vás v životě a v práci skutečně důležité. Jak vypadá váš žebříček hodnot? Daří se Vám tyto hodnoty v současnosti naplňovat, nebo je svým chováním spíše zrazujete? Každý člověk si potřebuje sám sebe vážit, a abychom to dokázali, musíme žít v souladu se svými hodnotami. Jinak nám hrozí trvalá ztráta sebeúcty a cynický přístup k životu. Jak je to tedy s vašimi hodnotami? Je „jistota zaměstnání“ na vašem hodnotovém žebříčku skutečně na prvním místě, o tolik výše než hodnoty jako „čest“, „sebeúcta“, „kolegialita“?

Konečné rozhodnutí musíte vždy udělat sami. Nikdo jiný za vás nemůže rozhodnout. Pokud se rozhodnete pro druhou cestu – pokusit se situaci změnit – budete potřebovat hodně psychické síly a vytrvalosti. O věci se dozví řada dalších lidí a ne všichni pro vás budou mít pochopení, někteří vás možná odsoudí. Jste připraveni čelit vlně hněvu ze strany vašich kolegů? Mrazivému tichu v kanceláři? Zvýšenému tlaku ze strany vašeho šéfa? (Samozřejmě se hned nevzdá a bude se snažit vše obrátit proti vám). Jste připraveni čelit otázkám, proč věci začínáte řešit až teď, když jste se až dosud pasivně podvolovali?

Budete potřebovat oporu a zázemí, ze které budete čerpat sílu nevzdat se a vytrvat. Takovou oporou pro vás může být partner, rodina. O koho dalšího se můžete opřít? Můžete také vyhledat psychologa nebo životního kouče, který Vám pomůže připravit se na důležité kroky a překonat strach.

Ať už se rozhodnete jakkoli, důležitý je také pohled do budoucnosti. Co důležitého jste se na základě této zkušenosti sami o sobě dozvěděli a co se z toho do budoucna můžete naučit? Co uděláte pro to, aby se taková situace ve vašem životě už nemohla opakovat?

Setkali jste se někdy v práci se šikanou ze strany vašeho šéfa?

A jak jste se s ní vypořádali?

Napište svůj komentář do diskuse!