Ptají se vás, co děláte?

Co vlastně děláš? Co vlastně děláte?

Ta otázka čas od času nevyhnutelně padne kdekoli, kde se sejde více lidí - na večírku, na semináři, na abiturientském srazu, na dovolené, na rodinné oslavě ... Není před ní úniku. A očekává se od nás jasná a jednoznačná odpověď - tazatel chce vědět, jaká je naše profese, obor, povolání, nebo v jaké organizaci jsme právě zaměstnáni. Sami tu otázku druhým také pokládáme - pomáhá nám rychle se zorientovat, rychle si nového člověka někam zařadit.

Většině lidí tato otázka nedělá problém, rutinně na ní odpovědí a pokračují v konverzaci. Existuje ale několik skupin lidí, kteří z takové otázky mají přímo panickou hrůzu. Jednou takovou skupinou jsou nezaměstnaní - respektive ti z nich, kteří se obávají nebo stydí na veřejnosti přiznat, že jsou zrovna teď bez práce.

Do druhé skupiny možná patříte i vy. Jsou to lidé, kteří se rozhodli k zásadní změně své práce, profese či kariéry.

Pokud jste se svou současnou prací nespokojeni, cítíte se v ní mizerně, je to něco, čeho se chcete zbavit, je to ta poslední věc na světě, o které byste si přáli s někým mluvit. Je to možná něco, s čím už nechcete být spojováni, co nechcete mít "na vývěsním štítě". S vaší dosavadní prací nebo pozicí už totiž nejste vnitřně ztotožněni, a nechcete, aby vás s ní ztotožňovali ani ostatní.

Jenomže nemůžete říct ani svoji novou práci či pozici, protože ji ještě nemáte, nebo jste ještě stále v procesu jejího hledání.

Jak tedy na takovou otázku odpovědět?

Je dobré to nějak rychle zamluvit? Snažit se jí vyhnout? Ve skutečnosti právě tato otázka - a vaše odpověď na ni - může být výbornou příležitostí, jak vaši kariérovou změnu posunout dál nebo urychlit, bez ohledu na to, v jaké její fázi se právě nacházíte.

Je zajímavé, že na otázku po činnosti (Co vlastně děláte?) odpovídáme většinou podstatným jménem - názvem naší profese nebo pracovní pozice. Jsem servisní technik. Jsem laborantka. Jsem senior specialista zákaznického servisu. Tato odpověď většinou konverzaci příliš nerozvine - pokud váš partner neví, co obnáší pozice "senior specialista", pravděpodobně řekne jenom něco jako "Aha", a dál se ptát nebude - nikdo z nás nedává rád najevo nějakou svoji neznalost. Název vaší pozice je stejně jen jakousi nálepkou, ve skutečnosti neříká nic o tom, co doopravdy celé dny v práci děláte, čím se zabýváte, co za vámi zůstává.

Zkuste tedy změnit podstatná jména za slovesa, zkuste jednou větou popsat, co váš "job" ve skutečnosti obnáší. Co a pro koho děláte a co z toho dotyční mají? Například: "Pomáhám zákazníkům, kteří si koupili naše zařízení, ho u nich ve firmě nainstalovat a zprovoznit, aby ho mohli ihned začít používat". Nebo: "Zpracovávám pod mikroskopem laboratorní vzorky a předávám výsledky výzkumným pracovníkům, kteří se zabývají výzkumem v oblasti genetiky". 

A můžete hned dodat další větu, která poslouží jako můstek od toho, co děláte teď, k tomu, co byste rádi dělali v budoucnu. Například: "Dělám to už přes deset let pro jednu velkou firmu, ale do budoucna bych se rád osamostatnil a právě přemýšlím nad tím, jak svoje technické schopnosti a zkušenosti v jednání se zákazníky využít na volné noze". Nebo: "Organizace, kde teď pracuju, se zabývá základním výzkumem. Mě práce v laboratoři moc baví, ale do budoucna bych chtěla dělat někde, kde bude výsledek mé práce vidět za kratší dobu. A právě přemýšlím, kde by to mohlo být".

Takovou odpovědí sdělujete mnoho o vašich schopnostech, dovednostech, zkušenostech, ale i o vašich potřebách a přáních. Otevíráte tím prostor pro další konverzaci, vzbudíte zvědavost vašeho protějšku a možná od něj dostanete nějaký názor, radu, doporučení, tip či kontakt, který vám bude užitečný.

Přímé odpovědi se můžete také vyhnout a oblast vašeho budoucího zájmu můžete naznačit i jinak. Třeba: "Mám teď sice stálou práci na plný úvazek v jedné potravinářské firmě, ale o víkendech dobrovolničím v jedné neziskovce, která se zabývá ekologickou výchovou dětí - a to je něco, co mě opravdu zajímá a rád bych se tomu do budoucna věnoval víc. Jenom zatím ještě nevím, jak to udělat".

Způsob, jakým na otázku "Co vlastně děláte?" odpovíte, nasměruje další tok konverzace. A jakým směrem byste vy chtěli, aby se ubírala?

Jak obvykle odpovídáte na takovou otázku?

A napadá vás nějaká lepší možnost?

Napište svůj komentář do diskuse!