Nebojte se změnit kariéru ve středním věku

Když se dostaneme do středního věku, je to trochu, jako bychom se vrátili do období dospívání, přestože jsme teď samozřejmě mnohem starší, zkušenější a moudřejší. Klademe si znovu stejné otázky, jako když jsme byli teenagery – jen jsou nyní vážnější a palčivější. Ptáme se sami sebe: Kdo vlastně jsme a kam jdeme? Jaký smysl má náš život? Co nás čeká v druhém poločase našeho života? Co tady po nás jednou zůstane? Jak na nás budou jednou lidé vzpomínat? Tyto otázky jsou obzvlášť naléhavé v oblasti naší práce a kariéry. Vždyť práce se pro většinu z nás stala nejdůležitější oblastí naší seberealizace, nejdůležitějším zdrojem našeho sebevědomí a sebeúcty.

V období, kdy jsme dokončili školu a začali si budovat kariéru, jsme si takové otázky většinou nekladli. Soustředili jsme se na svůj výkon, na dosažení úspěchu, postupu, vyššího výdělku. Nijak jsme se nepozastavovali nad tím, že svým pracovním úsilím naplňujeme cíle někoho jiného – našich šéfů, naší firmy. Využívali jsme příležitostí, které se nám naskytly, někdy jsme byli nuceni udělat ústupky či kompromisy. Byli jsme plně vytíženi a neměli jsme čas na filozofování. Čas plynul a my jsme se dostali tam, kde jsme teď.

Najednou jsme ve středním věku a tyto otázky se vynořují s novou naléhavostí. Ano, potřebujeme stále vydělávat peníze, abychom mohli platit účty, živit rodinu, našetřit si něco na stáří. Ale kromě toho najednou pociťujeme silnou potřebu, aby naše práce měla nějaký hlubší význam, aby byla smysluplná, aby nás vnitřně uspokojovala a naplňovala. Dokážeme najednou dohlédnout na konec našeho produktivního věku a vidíme, že už nám zbývá jen omezené množství času. Z nějakých zasutých koutů naší mysli se začínají vynořovat naše nesplněné sny a nerealizovaná přání. Cítíme najednou, že naplňovat cíle někoho jiného už nám nestačí. Jsou tady přece i naše vlastní cíle, naše potřeba seberealizace. Uvědomujeme si možná, že máme mnohé schopnosti, dovednosti, talenty, které v naší stávající práci zůstávají nevyužity. A říkáme si: Kdy, když ne teď? Kdy jindy bude vhodnější doba začít pracovat na naplnění svých snů?

Mnohým z nás se však tyto pocity podaří úspěšně přehlušit. Podvědomě víme, že nás naše práce zcela neuspokojuje, že s naší kariérou něco není v pořádku, ale přesvědčíme sami sebe, že s tím dokážeme žít. Máme pocit, že splnit si svůj vlastní sen je sobecké – obzvlášť, když by taková změna znamenala pokles příjmů nebo přechodné období nejistoty pro nás a naši rodinu. Změna v nás vyvolává strach a obavy. Říkáme si: Jsem příliš starý na změnu. Musel bych začínat znovu od začátku – budu na to mít dost sil a energie? A co když se to nepodaří, co když neuspěji? S tím, co mám teď, sice nejsem úplně spokojený, ale aspoň mám své jisté.

Někdy nám v uskutečnění změny brání naše vlastní nejistota, jak vlastně by měla ta změna vypadat. Mnozí máme jasněji v tom, co nechceme, než v tom, co skutečně chceme. Možná jsme ve svém životě naplňovali očekávání a cíle druhých lidí tak dlouho, že už si nejsme jisti, jaká jsou naše vlastní očekávání.

Nečekaná ztráta zaměstnání pro nás v takovém okamžiku nemusí znamenat tragédii, ale spíše vysvobození. Osud nám právě dává příležitost, abychom konečně začali dělat to, co doopravdy chceme. Využijme této příležitosti. Největší chybou, kterou může člověk v takové situaci udělat je, že se snaží najít si co nejrychleji úplně stejnou práci, jako dělal dosud, v panické hrůze zůstat byť jen chvíli bez zaměstnání, bez příjmu. Ve středním věku ale už býváme relativně materiálně zajištěni a navíc není žádnou ostudou využít na přechodnou dobu záchrannou sociální síť státu, vždyť jsme si na ni ze svých daní léta přispívali. Dostaneme-li se do takové situace, zastavme se, dejme si dost času a zeptejme se sami sebe: Co bych vlastně chtěl dělat ze všeho nejvíc? Kdyby nebyla žádná omezení a mohl bych dělat úplně cokoli, co bych dělal nejraději? V čem jsem opravdu dobrý, co mě baví, těší, na jakých svých silných stránkách chci ve své budoucí práci stavět? A hlavně – jak mohu tuto situaci využít k tomu, abych dal svému životu nový smysl?

V takové chvíli se nerozhodujme jen hlavou, ale poslouchejme i hlas svého srdce, svoji intuici. Někdo třeba nakonec dospěje k rozhodnutí, že chce pokračovat v tom, co dělal dosud, jenom s nějakými malými změnami. Jiný člověk se rozhodne úplně změnit oblast svojí působnosti a pustí se do něčeho zcela nového. Někdo se možná rozhodne stát se svým vlastním pánem a zúročit svoje zkušenosti ve vlastním podnikání. Ale ať už to u vás bude jakkoliv, nebojte se změnit kariéru ve středním věku. Když se vydáte správným směrem, přinese taková změna novou energii a radost do vašeho života. Bude to, jako kdybyste byli znovu teenagery – jen lepší.

Týká se toto téma i Vás?

Napište svůj komentář do diskuze!