Moje práce mě musí bavit!

Když se setkávám s lidmi, kteří hledají práci nebo chtějí změnit práci, často od nich slyším: "Hledám práci, která mě bude bavit", nebo ještě radikálněji "Moje práce mě MUSÍ bavit!".

Co to ale vlastně je, to "bavení"? Co si představujeme pod pojmem BAVIT? Můžeme očekávat, že nám naše práce bude přinášet RADOST - třeba tím, že uvidíme její výsledek, uvidíme, že jsme něčím prospěšní, něco užitečného a smysluplného jsme vytvořili, někomu jsme pomohli. Můžeme očekávat, že budeme zažívat příjemné pocity při práci samotné - děláme něco, co nám jde, k čemu máme vlohy, využíváme své silné stránky, zažíváme pocit "flow" ... Potud je to naprosto v pořádku.

Pojem "bavit" ale také evokuje slovo "zábava". A v dnešní moderní, rychlé době toto slovo získává poněkud jiný význam, než mělo dřív. Zábava se stala něčím, co přichází zvenčí, co je rychlé, dostupné, instatní, co nás okamžitě uspokojí ("zabaví"), aniž bychom přitom museli vynaložit nějaké velké úsilí. Naše okolí nám nabízí nespočet druhů a zdrojů takové zábavy. Technický pokrok společně s "průmyslem volného času" lidem umožňuje získat zábavu prakticky ihned, jakoby stiskem tlačítka. Aby nás něco bavilo, musí to v nás také vyvolávat stále silnější emoce - musí to být "bomba", "pecka", "vzrůšo", "adrenalin", "akce". Nejsme už ochotni něčemu trpělivě věnovat hodně času (třeba četbě románu), chceme instatní výcuc, "the best of ...". Aby nás něco bavilo, musí toho být stále víc, stále rychlejší, stále emotivnější. Má to ale jeden háček - na takový stav si velmi rychle a snadno zvykáme. Život v proudu zábav postupně přestává být zábavou a stává se novým průměrem, stereotypem, šedí, z níž chceme opět rychle a snadno vybočit ještě silnějším prožitkem, zažít ještě větší vzrušení ... Hledáme novinky a nové trendy jen proto, abychom je po krátké době opět opouštěli a hledali něco jiného. Výsledkem není pocit štěstí a uspokojení, ale paradoxně vzrůstající pocit nudy, plochosti, opakovanosti, otázek typu "A to je všechno?"

Problém nastává, pokud své vědomé či nevědomé očekávání, které máme od světa zábavy, rozšíříme i na svět práce. Chceme, aby nás práce bavila, jako nás baví nový videoklip oblíbené hudební skupiny. Chceme i tady mít všechno hned, rychle, intenzivně (chceme rychle a jednoduše vystudovat školu, získat certifikát z kurzu, najít práci, být v ní úspěšný, vydělat hodně peněz) - a když naše očekávání není rychle naplněno, hned od toho utíkáme a hledáme další změnu.

Dochází k jakémusi paradoxnímu odosobnění: už něříkáme "Chci se bavit, když budu pracovat", ale "Moje práce mě musí bavit" - jakoby práce byla nějaká nová multimediální show, kterou sleduji a pak hodnotím, zda mě pobavila dostatečně. Takový výrok evokuje, že se necítíme být aktivními tvůrci svého života, ale spíš pasivními příjemci a konzumenty zábavy a pozitivních prožitků zvenku. Jsme pak zklamaní, že takovou práci nenacházíme. Nebo práci často měníme se zdůvodněním: "Myslel/a jsem, že mě to bude bavit, ale zase to nebylo ono!"

Je třeba si tedy dobře definovat, co přesně pro nás znamená slovo "bavit". Práce a povolání nepřinášejí uspokojení tím, že nám dodávají stále rozmanitější, rychlejší a rafinovanější zábavu. Mnohem důležitější, než aby nás naše práce "bavila", je, aby nám přinášela pocit seberealizace a abychom v ní nacházeli smysl.

Baví vás vaše práce? A co to pro vás konkrétně znamená?

Napište svůj příspěvek do diskuse!