Kdo drží váš kariérní žebřík?

Mnoho lidí je přesvědčených, že je to jejich zaměstnavatel, firma nebo organizace, pro kterou pracují, kdo určuje, jak bude vypadat a jak se bude vyvíjet jejich pracovní kariéra.

A tak čekají: jaké se ve firmě naskytnou možnosti, kam se je firma rozhodne přeložit, zda dostanou nabídku na povýšení, co jim jejich šéf řekne při ročním pracovním hodnocení...

Ano, jsou některé osvícené firmy, které se skutečně zabývají plánováním a stimulováním kariéry svých zaměstnanců. Ale je jich málo. A u těch, které to dělají, není hlavním cílem osobní štěstí a seberealizace jejich jednotlivých zaměstnanců, ale prosperita a výkonnost firmy jako celku. Na prvním místě jsou tedy firemní potřeby a cíle, nikoli přání a tužby lidí.

Spoléhat se na to, že se o moji kariéru postará můj zaměstnavatel, je sice častá, ale pasivní a nefungující strategie. Váš "kariérový žebřík" nedrží v rukou ani váš šéf, ani váš personalista. Držíte ho v rukou vy sami.

Hlavně ve velkých firmách slýchávám často stesky a stížnosti lidí, že nemají možnost se dále profesně rozvíjet, že jejich kariéra stagnuje, že už by potřebovali změnu, ale ta stále nepřichází. Když se jich zeptám, co oni sami pro tuto změnu v poslední době udělali, dívají se na mě překvapeně. Očekávají totiž, že iniciativy se chopí někdo jiný. Že jejich šéf jim umí číst myšlenky. Že vytuší jejich přání a potřeby. Že rozpozná jejich - třeba zatím skrytý - potenciál. Že za nimi sám přijde s nabídkou dalšího rozvoje, vzdělávání, změny pracovní náplně, nového projektu, nové pozice ...

Ale proč by to šéf dělal? Každý šéf je rád, když má ve svém týmu zkušené lidi, kteří dlouho a dobře dělají svoji práci, kteří ji do detailu rozumí. Zaškolit a zapracovat člověka na určitou práci trvá dlouho, u některých profesí jsou to ne měsíce, ale roky. A když už šéf tak dobře zapracovaného člověka má, proč by si sám pod sebou podřezával větev tím, že mu bude nabízet jinou práci nebo pozici?

Jinde zas lidi žehrají na personální oddělení - že dostatečně nepodporuje mobilitu ve firmě, že lidem nevytváří dlouhodobé rozvojové a kariérové plány, že je dostatečně neinformuje o možnostech kariérového postupu. O.K., je fajn, když personální oddělení něco takového dělá, ale ani personalisté nejsou zodpovědní za to, jak se bude vaše kariéra vyvíjet a zda s ní budete spokojení.

Přestaňte tedy čekat a převezměte iniciativu sami! Pokud cítíte potřebu změny, nečekejte, že někdo bude číst vaše myšlenky, ale začněte o tom sami mluvit. Řekněte šéfovi, co by vás motivovalo, o jakou změnu byste stáli, jaké vaše schopnosti nebo dovednosti jsou nevyužité. Požádejte ho aktivně o nové úkoly, projekty, o možnost účasti na kurzu či tréninku. Zajděte na personální oddělení a zjistěte, co musíte splňovat, abyste se mohli ucházet o jinou pozici ve firmě nebo o povýšení. Požádejte o zařazení do rozvojového programu. Zajímejte se o volná místa ve firmě, o možnosti rotací. Hlavně ve velkých firmách je většinou spousta možností kariérového růstu, jen o nich zaměstnanci nevědí, protože jim o nich nikdo neřekl.

A pokud zjistíte, že ve vaší firmě opravdu žádná možnost není? Opět máte možnost volby, zda za takových podmínek chcete ve firmě setrvat, nebo zda svůj kariérový žebřík popadnete do vlastních rukou a opřete ho o jiný strom.

Jaké aktivní kroky jste v poslední době udělali pro rozvoj vaší kariéry?

A co byste ještě mohli udělat?

Napište svůj komentář do diskuse!