Jste placeni za to, že jste sami sebou?

Když se někde potkáte s člověkem, kterého neznáte, a dáte se s ním do řeči, velmi pravděpodobně dříve nebo později padne otázka: "A co děláš?" nebo "Co vlastně děláte?"

Jak na tuhle otázku obvykle odpovídáte? Většina lidí zdůrazňuje buď konkrétní pracovní pozici ("Pracuju jako programátor"), nebo obor ("Už deset let jsem v sociálních službách"), nebo svého zaměstnavatele ("Dělám ve firmě XY"). V každém případě pomocí těchto slov vytváříme v partnerovi nějaký obrázek o tom, kdo jsme, jakého člověka má před sebou.

Naše práce je totiž podstatnou součástí naší identity. V práci trávíme značnou část našeho dospělého života. Je tedy nevyhnutelné, že to, kdo jsme, a co děláme, je neoddělitelně propojené.

Může se ale stát, že to, co děláme, z nějakého důvodu není v souladu s tím, kým jsme. Pak máme obvykle jakýsi nepříjemný pocit, cítíme se nekomfortně, rozpolceně. Pokud chceme tyto dvě věci dát do souladu, musíme začít u toho, kým jsme.

Přijít ale na to, kým doopravdy jsme, někdy není vůbec jednoduché. Může to být i proto, že už jsme strávili spoustu času tím, že jsme se snažili být někým jiným. Mohlo se stát, že jsme zatím úplně ztratili kontakt s tím, čím skutečně jsme, co je naše pravé já.

Často jsme někým jiným v práci, a někým jiným, když jsme s přáteli nebo s rodinou. V práci hrajeme určitou roli. Někdy z této role nedokážeme úplně vystoupit ani doma nebo mezi přáteli (pak mluvíme o "profesionální deformaci"). V práci mnohdy předstíráme, že jsou pro nás důležité věci, které ve skutečnosti nejsou. Naopak těm pro nás skutečně důležitým věcem se někdy vůbec nevěnujeme, protože jsme příliš zaneprázdněni prací. Často jsme placeni za to, že jsme někým jiným.

Nebylo by krásné, kdybyste byli placeni za to, že jste sami sebou? Dělat to, kde můžu být sám sebou, to je klíč k tomu najít svou "práci snů". Ale kým vlastně doopravdy jste? A jak to zjistit? Hodně vám napoví, když si odpovíte na následující otázky:

Za jaké části sebe sama se tajně stydíte?

Všichni máme nějaké zvyky, chování nebo vlastnosti, které se obvykle snažíme skrývat. Často jsou to věci, za které nás druzí v dětství kritizovali nebo odsuzovali. "Nebuď takový snílek", říkali mi často doma. Nebo: "Nemůžeš si přece pořád číst, dělej něco pořádného!" Člověk tak postupně některé části svého já začne skrývat a stydět se za to, že není takový, jaký by podle mínění rodičů (nebo jiných autorit) měl být.

Dejte si povolení vynést tato vaše tajemství na světlo. Co je na nich naopak pozitivního? O jakých vašich vlohách nebo talentech vypovídají? V jaké činnosti je můžete skvěle uplatnit? Jak můžete tyto vaše stránky "přerámovat", vidět je více jako přínosy než jako překážky?

Co jsou vaše "neviditelné" silné stránky?

Moji klienti často mají obtíž s tím, definovat v čem jsou opravdu dobří. Je to tím, že když nám něco opravdu dobře jde, a děláme to v důsledku toho snadno a s lehkostí, máme tendenci to považovat za samozřejmost. Když nám to jde tak snadno, tak to musí být něco lehkého, co přece zvládne každý! Nedovedeme si představit, že by totéž pro jiné lidi mohlo být obtížné. Proto to za své silné stránky ani nepovažujeme, a myslíme si, že vlastně v ničem nevynikáme.

Často tyto naše silné stránky vidí spíše naše okolí, druzí lidé, než my sami. Zkuste je najít. Co děláte natolik přirozeně, že si neuvědomujete, že je to nějaká vaše mimořádná schopnost nebo dovednost? Co by řekl váš partner, vaši kolegové, vaši přátelé?

Jaké činnosti si opravdu užíváte?

Většinou jsme schopni říct, jaké činnosti a aktivity děláme s opravdovým nadšením a radostí. Jenže to jsou často věci, které děláme jen pro zábavu, a to přece nemůže mít nic společného s naší prací, za to nám přece nikdo nedá ani korunu. Nebo to tak není? Když uvažujeme o své práci a kariéře, jako bychom měli v hlavě nějaký filtr, husté síto, utkané ze slov "zodpovědnost" a "peníze". A tímto filtrem neprojde nic, co bychom mohli označit jako "zábava". 

Schválně, kdybyste neměli žádná omezení, co by se vám opravdu líbilo dělat několik hodin denně? A teď si zkuste představit, že by to byla vaše práce. Filtr ve vaší hlavě nejspíš okamžitě automaticky zafunguje a řeknete si něco jako:

• "Jak bych mohl za něco takového dostat zaplaceno?"
• "To není nic, čím by se dalo uživit."
• "To je koníček, ne práce."
• "Kdo by mě bral vážně?"

Vsadím se, že váš filtr právě zachytil spoustu budoucích kariérových možností, a vůbec je nepustil k dalšímu zpracování.

Co by se stalo, kdybyste tento filtr dokázali odložit? K jakým myšlenkám a nápadům by to vedlo? I když to tak na první pohled nevypadá, spousta lidí si dokázala vytvořit práci a obživu z něčeho, co dělají rádi, co jim dělá radost, co je prostě baví. Znáte někoho takového? Co by vám řekl o tom, jak to dokázal?

Pomohly vám tyto otázky dostat se blíž k tomu, kým doopravdy jste?

A jak byste mohli dostat zaplaceno za to, že jste sami sebou?

Napište svůj komentář do diskuse!