Jana (50): Z obchodní referentky koordinátorkou mateřského centra
Co tě dovedlo k rozhodnutí změnit zaměstnání?
Pracovala jsem jako obchodní referentka ve velké výrobní firmě. Moje práce už mě delší dobu neuspokojovala a cítila jsem, že to nechci dělat až do důchodu. Ale nevěděla jsem, co dělat dál, tak jsem se pořád nemohla odhodlat k rozhodnutí odejít. Nakonec to osud vyřešil za mně - při organizační změně jsem dostala výpověď pro nadbytečnost. Na rozdíl od svých kolegyň jsem vpodstatě byla ráda a ulevilo se mi, že to rozhodnutí udělali za mě.
Co děláš teď a jak jsi k tomu dospěla?
Nejdřív jsem byla přesvědčená, že si musím najít jiné zaměstnání, pokud možno podobné tomu, co jsem dělala předtím. Rozeslala jsem bez odezvy řadu žádostí a absolvovala neúspěšně několik konkurzů. Bylo mi tehdy 46 let a všude chtěli mladé, perspektivní, se znalostmi jazyků ... Pak jsme jednou s kamarádkami seděly v restauraci a přišly jsme na nápad založit neziskovou organizaci, která by pomáhala ženám v podobné situaci, jako jsem byla já, ale také mladým maminkám, které nemohou sehnat práci po mateřské. Od nápadu pak už byl jen krůček k realizaci. No, těch krůčků bylo vlastně hodně, ale za několik měsíců jsme v Českých Budějovicích otvíraly Mateřské centrum Leporelo. Kromě prostoru pro hraní a setkávání rodičů s malými dětmi jsme začaly organizovat také různé kroužky, kurzy, cvičení, výtvarné dílny, poradny, besedy a přednášky. Já jsem tam začala pracovat jako koordinátorka. Vlastně jsem se tak oklikou částečně vrátila ke své původní profesi - vystudovala jsem totiž střední pedagogickou školu a několik let jsem kdysi pracovala jako učitelka v mateřské školce.
Co pro tebe bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo uvěřit, že jsem schopná něco změnit a dělat úplně něco jiného. Ze začátku jsem pochybovala sama o sobě i o tom, zda náš projekt bude úspěšný. V tu chvíli mi dodávaly odhodlání a sebedůvěru moje kamarádky, a také první klientky mateřského centra. Práce v MC mě chytla, bavilo mě to rozjíždět, ale po počátečním nadšení přišly problémy s penězi. Jako nově založená neziskovka jsme v prvním roce nemohli žádat o dotace, tak jsme byly odkázané na to, co jsme vybraly na vstupném a na sponzorských darech. Dodnes jsem moc vděčná všem, kteří nám tehdy přispěli! V dalším roce už se nám podařilo uspět s několika žádostmi o dotace, ale dodnes to není jednoduché, člověk se musí naučit žít z roku na rok a smířit se s tím, že nikdy nevíte dopředu, jak na tom s financemi budete. O dotace se musí žádat každý rok znovu a podmínky pro poskytnutí dotací se skoro každý rok mění.
Co ti nejvíc pomohlo?
Velká podpora kamarádek, se kterými jsme projekt rozjížděly, a také úžasná podpora mé rodiny. Všichni mi fandili a nikdo mě z toho nezrazoval, všem se náš nápad líbíl.
Jak zpětně hodnotíš své rozhodnutí?
Určitě toho nelituju a kdybych se rozhodovala znovu, šla bych do toho zase. Moje práce je teď pestrá a kreativní. A nejvíc se mi líbí, že do mateřského centra chodí úžasní lidé, kteří mají o něco zájem. Postupně se vytvořila specifická klientela lidí, kteří jsou moje "krevní skupina". S řadou z nich jsem se spřátelila. A také se teď hodně setkávám s mladými lidmi a to mě omlazuje.