Jak se vyrovnat se ztrátou práce?

Přijít nedobrovolně o práci je pro většinu lidí nepříjemná až bolestná zkušenost. Když se nám to přihodí, prožíváme určité období „truchlení“, které se dá (s trochou nadsázky) přirovnat třeba ke ztrátě blízkého člověka.

Nejdříve jsme v šoku. Pak se snažíme popřít či vytěsnit to, co se stalo. Cítíme se rozzlobeně, ublíženě nebo deprimovaně. Postupně procházíme obdobím adaptace, na jehož konci akceptujeme novou situaci, možná jsme schopni vidět na ní i něco pozitivního, a jsme připraveni pustit se do akce.

Dokonce i když člověk opustí svou práci dobrovolně, prochází určitým obdobím emočního přizpůsobování, které může být překvapivě dlouhé. Původní euforie, se kterou jsme šéfovi praštili výpovědí o stůl, může rychle vyprchat. Možná začneme pochybovat, zda byl náš krok správný. Máme pocit, že vstupujeme do neznáma, nevíme přesně, co nás čeká, jsme nejistí.

Všechny tyto emoce nás mohou dovést k tomu, že začneme pochybovat o svých schopnostech a výkonnosti. Pokud se nám navíc nedaří při hledání nového místa a jsme několikrát odmítnuti, tyto pochybnosti sílí.

Životní změna, spojená se ztrátou práce, může ovlivnit naši sebedůvěru a sebejistotu. Zejména pokud máme z minulosti v hlavě nějaké „negativní programy“ (jako například „Nejsem dost dobrý“, „Druzí lidé mě nemají rádi“, „Jsem na změnu práce už příliš starý“ apod.), začínají se teď hlasitěji ozývat.

Tyto vnitřní hlasy jsou ale pouze naše vlastní přesvědčení, která si z nějakých důvodů neseme s sebou z minulého života nebo jsme je převzali od druhých lidí. A tato přesvědčení je možné změnit! Jak na to?

Za prvé je nutné si svoje negativní přesvědčení, škodlivé vnitřní dialogy, uvědomit a pojmenovat.

Za druhé můžeme začít s těmito hlasy polemizovat. Místo, abychom je přijali jako „danou věc“, hledáme argumenty, které je zpochybňují nebo vyvracejí. Potřebujeme je nahradit pozitivními formulacemi, jako například „Jsem hodnotný člověk a mám rád sám sebe“, „V životě už jsem toho hodně dokázal“ …

Pokud měníme práci, potřebujeme si vyvinout efektivní strategii a postup, abychom se dokázali vydat novým směrem. Pokud jsme na dně a pochybujeme sami o sobě, pak je zejména důležité neutápět se v pocitech a přejít do akce. Naplánovat si konkrétní kroky a začít je realizovat, změnit své návyky. Pravidelně vyhodnocovat a upravovat svůj plán. Hledat nové cesty, jak postupovat. Učit se z vlastní zkušenosti. Postupovat po malých krocích, zaměřit se vždy na jednu věc.

Jaké pochybnosti máte sami o sobě?

Jaké vnitřní přesvědčení vás omezuje?

Jaký konkrétní krok můžete udělat ještě tento týden?

Napište svůj komentář do diskuze!