Jak se učíte?

Pokud jste se rozhodli změnit práci, je pravděpodobné, že se budete muset naučit spoustu nových věcí, získat nové znalosti a dovednosti. Někdo se učí rád a s chutí (a právě možnost učit se něco nového pro něj může být hlavní motivací ke změně kariéry), někomu zase už při samotném slovu "učení" naskakuje husí kůže. Aby nám učení šlo lehce, je dobré o sobě zjistit a uvědomit si, k jakému patříme typu co se týče získávání a zpracování a informací, a jaký způsob učení nám nejlépe vyhovuje.

Představte si, že jste si právě koupili nový elektrický spotřebič. Jak se naučíte s ním zacházet? Jaký postup pravděpodobně zvolíte?

• Přečtete si návod k použití a budete podle něj postupovat krok za krokem?
• Požádáte někoho, aby vám ukázal, jak se s tím zachází?
• Zkusíte to rovnou spustit, mačkáte různá tlačítka a sledujete, "co to udělá"?
• Využijete své znalosti fyzikálních zákonů a odvodíte si, na jakém principu přístroj pracuje?

Tak jako většina lidí, i vy pravděpodobně preferujete jeden ze čtyř základních způsobů učení se:

• Sdělení: někdo (učitel, trenér) nám něco sdělí, řekne, vysvětlí. Nebo si přečteme knihu, nastudujeme příručku.
• Imitace: pozorujeme někoho, kdo určitou činnost provádí, a snažíme se ho napodobit.
• Pokus a omyl: zkoušíme něco dělat a upravujeme svůj postup podle úspěšnosti či neúspěšnosti našich pokusů.
• Přemýšlení: učíme se tím, že vyhodnotíme informace, posoudíme možnosti, vyvodíme závěry a zvážíme možné následky.

Optimální je kombinace více způsobů. Například na semináři lektor nejdříve novou dovednost popíše a vysvětlí (sdělení), předvede (imitace) a pak nechá účastníky vyzkoušet (pokus a omyl).

Váš individuální učební styl dále do značné míry určuje to, k jakému senzorickému typu patříte, tj. jaký smyslový kanál preferujete při získávání informací.

Představte si, že se učíte na důležitou zkoušku. Nejvíce se toho naučíte, když:

• čtete si text z učebnice?
• podtrháváte a zvýrazňujete si v učebnici důležité pasáže?
• děláte si vlastní výpisky a poznámky?
• přeříkáváte si přečtený text nahlas?
• posloucháte text z audiokazety?
• požádáte někoho, aby vás vyzkoušel?

Lidé s převahou vizuálního vnímání (vizuální typy) potřebují věci vidět. Při zkoušce si například velmi přesně dokážou vybavit, že příslušná pasáž je v učebnici na straně 135 vlevo dole pod modrým nadpisem (ale možná už si nevybaví, co je tam vlastně napsáno). Při učení jim pomáhají vizuální pomůcky jako obrázky, grafy, použití barev ...

Lidé s převahou auditivního vnímání (auditivní typy) potřebují věci slyšet. Vyhovuje jim učit se nahlas, nahrávat si přednášky na diktafon a pak si je opět pouštět, poslouchat výukové kazety či CD. Při zkoušce si možná vybaví hlas lektora.

Lidé s převahou kinestetického vnímání (kinestetické typy) si potřebují věci osahat, vyzkoušet. Studovanou látku si potřebují propojit s nějakým pohybem, prožitkem (např. tím, že podtrhávají, vytvářejí si nějaké modely či pomůcky, přecházejí při učení po místnosti apod.).

Ke kterému z těchto typů patříte vy? Jaký způsob vnímání u vás převažuje?

Pokud se snažíte naučit se nějaké nové dovednosti, důležitá je zpětná vazba. Tu si můžete poskytovat buď sami (po každém pokusu si rozeberete a vyhodnotíte, jak vám to šlo, co se povedlo a co nepovedlo, co byste mohli příště udělat jinak ...), nebo o ni požádat druhého člověka (kolegu, partnera, kamaráda ...). Pokud žádáte o zpětnou vazbu někoho jiného, nechtějte od něj hodnotící zpětnou vazbu (dělal jsi to dobře - špatně), ale spíš popisnou zpětnou vazbu (když jsem tě pozoroval, viděl jsem / slyšel jsem / cítil jsem ...). Vy si na základě toho sami určujete, jak jste spokojeni se svým výkonem a podle toho korigujete své další pokusy.

Jaký způsob učení se se nejvíce osvědčuje vám?

Napište svůj příspěvek do diskuse!