Čeho ve své kariéře (ne)budete litovat?

V předchozím článku jsem psala o prvním tajemství z knihy Johna Izza "Pět tajemství, které musíte objevit dříve, než zemřete". To tajemství znělo: "Buďte sami sebou a jděte za svým srdcem".

I další "tajemství" z této knížky se velmi týká naší práce, našeho pracovního života. Zní: "Nenechávejte za sebou nic, čeho byste museli litovat". Autor knihy, který vedl rozhovory s více než 200 moudrými starými lidmi, se jich také ptal, čeho ve svém životě litují. Ptal se jich na důležité životní křižovatky, jimiž prošli, na okamžiky, kdy se rozhodli vydat se určitým směrem, a na to, jak takové rozhodnutí ovlivnilo jejich život.

Zjistil přitom jednu důležitou věc. Lidé ke konci svého života nelitovali toho, že něco udělali, že podstoupili určité riziko - a to dokonce ani tehdy, když věci nakonec nedopadly podle jejich představ. Mnohem více litovali toho, co neudělali, litovali věcí, které vůbec nezkusili - často ze strachu nebo z obav.

Zdá se, že to, čeho se lidé nejvíc bojí, není neúspěch. Nakonec všechno zlé je k něčemu dobré a z našich omylů a nezdarů se často vyklubou ta největší životní poučení. Lidé se více bojí toho, že se neodváží neúspěch riskovat. John Izzo píše: "Jdeme-li za svým cílem, nemusíme k němu dojít. Úspěch nemůžeme zaručit. Můžeme ale zaručit neúspěch: stačí se o nic nepokoušet".

Pokud se neodvažujeme v životě riskovat a hrajeme jen na jistotu, pokud se bojíme odmítnutí nebo neúspěchu a kvůli tomu se rozhodneme nevydat se za tím, po čem toužíme, zaséváme semínka budoucí lítosti.

Když měli dotazovaní lidé říci, co by na svém životě změnili, kdyby se mohli vrátit do minulosti, často zaznívala věta: "Přál/a bych si více riskovat. Přál/a bych si jít více za tím, po čem jsem v životě toužil/a".

V pracovním životě často "hrajeme na jistotu". Ze strachu či z obav setrváváme v práci, která nás nenaplňuje a neuspokojuje. Neodvažujeme se riskovat. Směňujeme svá přání, touhy a potřebu seberealizace za pochybné "jistoty" stálého místa nebo pravidelného, byť nízkého příjmu. Jak to budeme jednou vidět ze zpětného pohledu?

Představte si, že jste stařečkem, spokojeně sedícím na zápraží svého domu, nebo stařenkou v houpacím křesle. Jak byste rádi vzpomínali na vaší pracovní kariéru?

Jak se můžete poučit z tohoto "tajemství"?

Co byste teď ve svém pracovním životě udělali, kdybyste jednali odvážně, a nikoli bázlivě?

Jak by měla vypadat vaše kariéra, abyste na jejím konci nemuseli ničeho litovat?

Napište svůj komentář do diskuse!